Sedna K replica watches uk gold with a screw-in crown conical crown, engraved with the replica watches Omega logo at the top, surrounded by non-slip rolex replica texture design, to ensure that the watch comfortable and smooth debugging swiss replica watches operation.

Loď AHÓJ, aneb svéráz národního vodáctví


Ukázky z kniky

Zamyšlení autora

Kniha Loď ahój je takový určitý pokus o vytvoření novodobého ekvivalentu ke knize Zděňka Šmída Proč bychom se netopili. Bylo mi sice od samého začátku jasné, že není možné překonat kvalitu Šmídova humoru a poetiky, ale proč se o to alespoň nepokusit? Také mi přišlo škoda nepodělit se o celou řadu originálních historek, které jsem na vodě během nějakých 15 let zažil a tak jsem se směle vrhnul do díla.

Děj jsem umístil do nedávné minulosti, kdy se někteří vodáci sice ještě hrdě kodrcají ve staré škodovce stodvacítce, ale už si tu a tam i telefonují mobilním telefonem a občas potkáte i exota s GPS. Pokorně se přiznávám, že jsem použil styl vyprávění, hodně podobný tomu Šmídovu, protože mi přijde, že na takovouhle knihu nic lepšího prostě ani vymyslet nelze.

Rozhodně jsem se ale nesnažil Šmída nijak kopírovat, všechny historky jsou vlastní, poctivě zažité (případně poctivě vymyšlené nebo odposlechnuté), i když se ukazuje, že některé věci se na vodě prostě stávají víceméně všem vodákům. Takže po dopsání knihy jsem si znovu po několika letech přečetl Proč bychom se netopili, a asi pět stránek textu letělo okamžitě pryč pro „přílišnou podobnost“. Nicméně pár vlastních zážitků, které mi přišlo škoda vyhodit, jsem tam nechal i přesto, že se trochu podobají.

Výsledek nabízí zajímavé srovnání s předlohou, posunuté asi tak 30 let v čase dopředu. Snad se to bude čtenářům líbit.

A co písničky?

Když jsem začal knihu zkusmo šířit po svých kamarádech, několik lidí se mě zeptalo: „A nebudeš tam taky dávat nějaký písničky, jako měl Šmíd?“

Věděl jsem rozhodně, že nebudu. Jednak nic se nemá přehánět a potom na písničkách v knihách mi vždycky vadila jedna věc, totiž že si je člověk vlastně nemůže pořádně zazpívat. Jo kdyby tam alespoň byly akordy nebo noty, tak by se to alespoň dalo zkusit a udělat nějaký vlastní pokus o interpretaci, často velmi vzdálený od originálu...

Nejlépe se toho problému zhostil Robert Fulghum, který do své knížky vlepil i cédéčko. Věděl jsem, že mi žádná cédéčka do knihy nikdo nenalepí, ale nakonec jsem sednul a pár vodáckých písniček vymyslel a nepříliš kvalitně i nahrál.

Pokud si je chcete poslechnout, tady jsou.

Jak to bylo s vodáckými pohádkami?

První příběh, vyprávěný Pavlem jsem kompletně vymýšlel. Zadaní bylo jasné: udělat jakoukoliv vodáckou pohádku bez jiného omezení. Začal jsem potom pracovat na druhé pohádce o pašerácké ponorce na Orlické přehradě, ale nějak mi přišlo, že to prostě není ono a že to chce inovaci.

A proto mě napadlo použít do děje improvizované vyprávění. Již před mnoha lety jsem takhle při akcích uspával své kamarády a občas i sebe, tak proč to nepoužít i tady. A tak jsem tedy vždy večer před spaním „nechal“ své hrdiny volně plkat a co z nich zrovna vypadlo, to jsem použil jako téma. Možná to vypadá jako něco neskutečně svazujícího, ale já to naopak beru jako velmi dobré impulsy, protože není nic lepšího, než pokoušet se tvořit na naprosto podivné téma příběh a mít na to jen pár vteřin přípravy. Rozhodně tedy je to lepší, než pokoušet se tvořit příběh jen tak, bez jakéhokoliv omezení. Na tomhle principu je založená i divadelní improvizace, kterou jsem několik let dělal.

Tak jsem se vždycky zamyslel a kostru příběhu jsem měl hotovou během necelé minuty a potom jsem z ní vycházel dál. Samozřejmě samotné příběhy jsem následně psal několik hodin, pokud bych je totiž jenom z hlavy vyprávěl a potom přepsal, tak bych neměl tolik času vyhrát si s detaily.

Dokáže se Pavel klonovat?

Bystrý čtenář si možná povšimne, že v jednom místě zničeho nic hovoří hrdina, který tam vůbec není. Ne, není to autorský záměr, ani se Pavel nestihl naklonovat, případně teleportovat. Neovládá ani telepatii. Za všechno totiž mohou šotkové.

Takový tiskařský šotek je skřítek, který se vždycky bavil tím, že sazečům pouštěl ze zásobníku tiskařského stroje úplně jiná písmenka, než která měla vyjet, případně přehazoval ve formách štočky mezi sebou.

S příchodem počítačů se šotkové začali nudit. Klasická sazečská práce se již v tiskárnách nedělá a s rotačkou zase taková sranda není, protože když si šotek nedá pozor a vtáhne ho to mezi válce, tak je z něj v mžiku placka. Proto se šotkové vydali do světa. Za temných nocí, provoněných vůní dvacátého šálku kávy dávají klapky před oči autorům a korektorům, mění jednotlivé bajty na harddisku příslušných počítačů a baví se skoro tak dobře, jako kdysi.

Na rovinu si ale přiznejme, že zatímco překlep či mírná nenápadná hrubka se ještě jakž takž snese, pokud jich tam tedy není mnoho, nelogické věci by se dít neměly, šotci nešotci. Tak se vám za to omlouvám.

Pročež si vezměte tužku a na stránce 99 dole si přeškrtněte slovo „Pavel“ a napište si místo toho „Čert“.

Velmi bystrý vodák si možná povšimne i několika jiných drobností. Kupříkladu tvzení, že v Krumlově jsou čtyři šlajsny je hodně odvážné i přes to, že Na Rechlích je nyní dřevěná lávka (ale popravdě: já jsem odvážný vodák). Nebo možná někomu přijde divné, že vodák, sedící pravděpodobně na háčku (protože jede v lodi sám), udělá jeden krok směrem kupředu a upadne zády na barel... A vůbec, co vy víte, jak měl Vlásek dlouhé nohy a kde vozil barel!

Ondřej Vitouš

O autorovi

Ondřej Vitouš je autorem humorné knihy Loď AHÓJ aneb svéráz národního vodáctví (vydala Olympia v roce 2010) a příručky první pomoci:
Příručka přežití v civilizovaném světě aneb první pomoc jak jí možná neznáte (2011)